RUJÁNA 2015
Když jsme začátkem roku řešili kam vyrazit na dovolenou, Rujána nás vůbec nenapadla. Ani já, ani přítelkyně vodu nejezdíme, proč tedy jezdit na Rujánu. Návrhy jako Chorvatsko, Itálie atd. nás nechávali naprosto chladnými a naše myšlenky směřovali spíš k Dánsku. Přece jen Romo je pro buggykitery rájem. Když nastal červen, bylo celkem jasné, že je třeba dovolenou začít řešit. Netrvalo dlouho a díky FB komunikaci s několika lidmi jsme se rozhodli, že na Rujánu opravdu pojedeme. Všichni o ní básní jako o větru zaslíbeném místě, kde je pro kitebording nespočet možností. Ok, když je to místo pro kitebording BEST, proč by se tam nedalo jezdit i na buggy, řekl jsem přítelkyni a ta se trochu vyděsila. Prozkoumáme Rujánu, jaké tam jsou možnosti co se buggy týká a napíšeme report. Na přítelkyni bylo vidět ještě větší zděšení. Tak jo, ale můžeš mi říct, jak to vše narveme do auta? povídá s potutelným úsměvem na tváři. Já svoji přítelkyni miluji, je pro každou špatnost. Snad proto se mnou jezdí buggy a věnuje se kitingu, ale v tomhle měla pravdu. Mazda 2 není úplně auto pro buggykitera, a už vůbec ne, chcete-li jet cca 900km na sever ve třech lidech. Začal jsem sepisovat co vše sebou. List papíru A4 mi začal být malý a věci objemnější a objemnější. Mohli bysme si vzít sebou i gril. povídá Alča s nadšeným výrazem na tváři a já trhám A4, protože je mi jasné, že se nemůžeme vejít ani, kdybychom chtěli. Mezitím mi na FB píše Marian, že by jel s námi. To byla ta poslední kapka, kterou jsem potřeboval, abych začal shánět větší auto. Čtyři v Mazdě prostě nelze. Ještě že máme kamarády, kteří pro naše koníčky mají pochopení a tak během pár hodin máme přislíbenou Oktávku v long verzi od Moto Mary. Ok, tam se vejdeme, místa dost. Týden před odjezdem cvičně naloďujeme. Auto naloženo a stále pár věcí zůstává vedle auta. Píšeme tchánovi, jestli nám půjčí rakev. Ten je již na dovolené v Chorvatsku a umírá teplem. Každopádně rakev máme půjčenou a víme, že se vejdeme. Den před odjezdem máme vše na autě a stále máme dost místa pro dva lidi. Uff vejdeme se.
Sobota 1.8.2015
Je 7:00 Eva přijíždí z Ostravy na hlavák a my jsme ve třech v autě a vyrážíme směr Praha pro Mariana. Jsme domluveni, že ho vyzvedneme na benzínce, kde budeme v deset. Cesta utíká a vypadá to, že máme časovou rezervu. Ok, to bude dobrý. Na okruhu v Praze míjíme sjezd na Praha - Východ. Keine Stress, sjedeme na dalším sjezdu a otočíme se jak to půjde, zadávám do navigace adresu benzínky a začínám důvěřovat navigaci. Za necelých deset minut jedem správným směrem. Míjíme značku konec Prahy a navigace říká, ještě 3 km. Po chvíli vidíme benzínku, odbočujeme ale Marian nikde, lépe řečeno nikdo, kdo by čekal na odvoz. Asi špatná benzínka, zahazuji navigaci do kastlíku a otáčíme na dalším sjezdu zpět směr Praha. Naštěstí na druhý pokus úspěšně zastavujeme na správné benzínce a nabíráme Mariana. Podává mi něco co je mezi kufrem a kontejnerem na plast. Opět přeskládat kufr, abychom se vešli, pár drobností nahoru do rakve. Ale jsme tam a na zadních sedadlech je stále místo pro dva. Opouštíme benzínku a o pár hodin později i ČR směr Rujána.
Cesta je fajn, žádný kolony a tak se o 9 hodin později ocitáme na odpočívadle před Stralsund. Posledních pár kilometrů nás dělí od Rujány. Do kempu ve Wieku dojíždíme o cca osmé hodině večerní a zařizujeme ubytování. Drobné komplikace, ale bydlíme. Po rozdělání stanů, se připojujeme ke skupince českých kiterů a necháváme kolovat zápisné. Kolem jedné ráno jdeme spát.
Neděle 2.8.2015
Ráno nás budí slunce, které se opírá do stanu a slibuje fajne den. Děláme si snídani a po ní vyrážíme do víru velkoměsta. Wiek je takové malé městečko s přístavem. Od přístavu je vidět kostel, který rozhodně stojí za návštěvu, ale na to je ještě čas. Zjišťujeme kde co je a vracíme se do kempu. Tam se dovídáme, že dnes foukat nebude, tedy alespoň ne na kitebording. Vyrážíme tedy směr nákup a po cestě, že se někam podíváme. V mapě mi do oka padla Kap Arkona. Vše vypadá ok, že dojedeme až skoro k majákům. První zádrhel nastává v místě parkoviště pro všechny cca 1,5km od majáků. Čtyřčlenná osádka mě pomaličku začíná lynčovat. Nic méně, platíme 4 eura za parkovné a vyrážíme k majákům. Neustále posádka brblá, jeden že má špatné boty, druhý, že to je daleko, třetí, že nemá nic k pití. Pravda teplo trochu bylo, ale plán byl jiný. S parkovištěm jsem prostě nepočítal. Každopádně se dostáváme až k majákům a vypadá to, že remcání je zažehnáno. Krásné místo, které opravdu stojí za návštěvu. Procházíme vše, co se dá, slézáme do bunkru, kde je výstava. Následně se vydáváme na místo, kde se dá dostat až dolů k moři. Ano stále remcají. Scházím po schodech k moři a zkouším vodu. No na koupání to moc není. Marian zůstává nahoře. Když jsem nafotil a nabažil se krásného místa, o kterém všichni tolik hovoří se spojitostí s Rujánou, vydáváme se zpět za Marianem. Stále remcají, ovšem trochu se remcání změnilo, špatná obuv zůstala, ale přidalo se, že někteří mají hlad a jiní straší s tím, že obchod má otevřeno jen do šesti a že je pět. Keine Stress, hlásím a doufám, že nemají dostatek kamenů k ukamenování. Ve městečku Putgarten Marian nevydržel a pořizuje si ?fischbrotchen" a to hned raději 2x. Evidentně mu chutná, přestal remcat. Při zpáteční cestě už remcá jen Alča s Evou. No co bylo to hezké místo. Do obchodu vcházíme 30 minut před zavíračkou a rovnou se s vozejkem stavíme do fronty, která nemá snad konce. Holky nosí vše co je potřeba abychom nezemřeli hlady. Pár minut po šesté opouštíme shop a vracíme se do kempu. Z auta bereme kite 7,5m Session JoJo Wings a vyrážíme ho aspoň provětrat. Na louce cca 200m od kempu fouká cca 2-3 m/s. Marian s Evou zkouší ručky, probíráme rozdíly mezi barem a ručkama. Po hodince vítr vypnuli úplně a tak balíme a v kempu chystáme večeři. Do pozdních hodin debatujeme o kitech, výbavě a sledujeme předpověď na další den.
Pondělí 3.8.2015
Ráno nás opět budí ranní slunce a je slyšet, že vítr začíná nabírat na síle. Po snídani řeší Marian s Martinem (instruktorem), jak to vidí s kurzem a domlouvají se na kurz odpoledne. My zvažujeme buggy. Zvyklí, že sedm a půlka lítá téměř vždy, se po obědě ubíráme na včerejší loučku, kde zjišťujeme, že se sedm a půlce vůbec nechce. To je divný, nemá tah a přitom v ČR nikdy nezklamala. No nic, beru si větší potvoru. Vytahuju z batohu trochu s obavami Repeace Condor 10m na baru. Kupodivu má tah a tak se střídáme s Alčou a jezdíme, seč nám síly stačí. Po cca třech hodinkách balíme a jdeme něco zobnout, po cestě se potkáváme s Marianem a Martinem, kteří míří na stejné místo, aby začali s kurzem, kvůli kterému Marian přijel. Slibujeme, že se najíme a přijdeme. O hodinku později slib plníme a Marian už po louce prohání Acessa 6m. Jde mu to. Eva si bere cvičňáka a hraje si s ním v docela pohodovém tempu. Po dvou hodinách tam zůstáváme, že ještě zablbneme na buggy a natočíme nějaké video. Marian začíná získávat mírně červenou barvu. K šesté hodině jdeme na kemp, kde popíjíme, grilujeme a užíváme Rujánské pohody.
