Středa 5.8.2015
Po večerní bouřce vítr změnil směr a začalo foukat od Dranske na Wiek. Tak že to od rána na Wieku vypadalo jako v mraveništi. Někteří vstávali brzo, aby byli co nejdřív na vodě, jiní čekali na lepší vítr. Martin s Marianem vyrazili směr voda pokračovat v dragování, my s Alčou vyrazili kouknout na pláž a pak na buggy. Jooo je to hezkej pohled na lidi co na kitech umí. Šéva vybalil svoje FS Psycho, Honza Ozona C4 a Marian CF Sculp 13m. Chvíli jsme poseděli a pak hurá na buggy. Foukalo skvostně a tak jsme vyrazili ještě na druhou louku. Ta byla mnohem větší, ale za to taky hrbolatější. Zlatá brněnská Slatina co se roviny týče. Chvíli jsem na buggy přemlouval Yakuzu 10m, ale prostě se jí nějak nechtělo. Tak jsem šáhl opět po Rapace a provětral jsem ho. Ještě někdy nám bude někdo říkat, že Rapace je drak na snowkite. Alča po minulém dni měla trapéz i helmu ještě mokrou a tak si půjčila moje cajky. Po hodině ježdění sundala helmu, že je na ní moc těžká a že je to zbytečný. Následně předvedla ukázkovou ?korytňačku", tedy buggy nahoře Alča dole. S hrdostí a úsměvem na tváři jsem jí v této poloze podával helmu se slovy, ta se asi bude hodit co? Naštěstí to skončilo bez zranění. A bohužel i bez fotky. Ještě tak hoďku blbneme a pak to balíme a jdeme zase za klukama na pláž. Tam se vesele střídají draci jak rusové na hokejovém zápase. Každej zkouší něco jiného, a jak na zapískání střídají kity mezi sebou. Na vodu také vchází výprava s mini windsurfem. Vypadá to velice komicky, trochu mi připomínají mravence s listem z lípy. Marian o kus dál draguje a draguje a draguje. Jak se blíží 16hod. začínají všichni mířit směr kemp. Marian zkouší ještě první rozjezdy. Dáváme kitu oddech a bereme na vodu paddleboardy (SUP). Marian již stihl získat díky své barvě nejen ve tváři přezdívku Indián a o to komičtěji to vypadá když na SUP přijíždí jak na kánoi. Ano, Indiáni osidlují Rujánu. Postupně se na SUP všichni vystřídají a to i Šéva s Honzou, kteří také dostaly přezdívky. Šéva díky svému kitu Psycho, si vysloužil přezdívku Psycho a Honza díky svému žlutému zahnutému boardu přezdívku Banán. Tedy tato dvojce měla název Psycho Banán. Alča s Psychem pak na SUP sváděli boje a závodili, byť Psycho i Banán, měli problémy se stabilitou způsobenou cizí tekutinou v krvi (Gambrinus). Večer jsme ještě sedli k venkovním stolům v kempu a debatovali, poslouchali hudbu, popíjeli a bavili se.
Čtvrtek 6.8.2015
Ráno po budíčku sluncem, jsme rozhodli, že pojedeme směr pláže Juliusruh. Indián prohlásil, že nikam nejde a začal s maskováním faktor 20+, pozdě ale přece. Domluveni, že ve dvě hodiny vyrazíme směr Dranske jsme vzali Evu a vyrazili směr písečné pláže. Zaparkovali jsme u borovicového háje kousek od písečné pláže u Juliusruh, zaplatili parkovné, abychom nedostali opět flastr a vydali se směr moře. Pravda, počítal jsem s tím, že tam budou lidi, ale tohle jsem nečekal. Původní plán, podívat se jak to tam vypadá a když tak se vrátit pro buggy byl odpískán během pár minut. Na této pláži připadalo na jeden metr čtvereční, asi 10 němců. A pokud už se zde neváleli němci chytajíce bronz tak zde malé německé dětičky tvořili něco, čemu se za války říkalo zákopy. Nejvíce pobavil tak pěti letý chlapeček, který byl evidentně do svého díla zabrán na tolik, že měl kolem sebe asi 1,5m díru a z ní mu koukala už jen půlka jeho hlavičky. Nic méně stále ze zákopu (díry) létal písek odpadávaje z jeho lopatičky na dlouhé tyčce. Ano zde s buggy neuspějeme. Slalom mezi němci nehrozí a na volném místě byly takové krátery, které ani na buggy s bigfooty nedáme. Skončilo to tedy jen hodinovou vycházkou po pláži a smočením nohou. Pláž je to ale krásná a rozhodně stojí za návštěvu. Dokonce jsme zjistili jak poznat německé děti od cizinců. Zatím co německé děti tvoří zákopy, cizinci tvoří hrady z písku. České děti tvořili přehrady a rybníčky, jen u jednoho páru máme podezření, že český chlapeček spolupracoval s německým, neb v jeho rybníčku jsem skončil po kolena. Plní dojmů jsme vyrazili zpět. Cestou ještě stavíme u nejstaršího kostela na Rujáně v Altenkirchen. Parkujeme na parkovišti a vyrážíme se podívat do kostel. Po prohlídce jsme z poza stěrače vytáhli další flastr, opět na deset euro. Ponaučení, mimo kemp neparkuj, pokud už parkuješ, dej si za stěrač předchozí flastr, neb tam nikde není žádný datum. Další flastr nedostaneš. U kostela žádný ?parkomat" nebyl a auta tam stojící taky žádný lísteček neměla  . Byl čas vyrazit směr kemp. V kempu to začalo opět vypadat jak na mraveništi, všichni balili a vyráželi za větrem. My vyrazili na Dranske, kde Marian zkoušel rozjezdy. Voda byla příjemně teplá, vítr taky dobrej a tak nic nebránilo si kiting pořádně užit. Psycho s Banánem a Terkou jezdili a zkoušeli triky, Marian se pokoušel jezdit, my se slunili, fotili a psychicky připravovali na večerní odjezd. Nechtělo se nám. Indián na závěr dne ještě předvedl na vodě frontside, backside, faceside (jízda na jednu stranu, na druhou stranu a držku do vody) rychle jdoucí po sobě a hurá z vody. Teď už nezbývalo, než jen sbalit stany, věci naskládat se do auta a vyrazit. Nechtělo se nám. Rujána má opravdu své kouzlo. A jak to tedy je s buggykitingem na Rujáně? Každej kiter si najde to své místo, kde bude jezdit a je jedno, jestli jezdí vodu nebo land. Louky jsou tu pěkné, byly i posekané, a pokud nezapadnete do potůčku nebo bažiny, dá se mezi nimi i přejíždět. Pláže budeme muset vyzkoušet někdy mimo turistickou sezónu. Až se nám tam nebudou válet lidi. Takže to vypadá, že na podzim jedeme zas.
Díky všem, Martinovi, Evě, Psychu, Banánovi, Terce, Marianovi i Alči za BEST KITES Holiday.
Laďa - BEST
